Mike Tyson vs Evander Holyfield I.

Porazil jsem i Riddicka Bowea, který dnes bojuje se svými démony. Já jsem před nikým nikdy neutekl, postavil jsem se těm nejlepším, což nemůže říci každý z nich. A stojím tu i teď. Děkuji bohu, že ještě dnes mohu bojovat o nejvyšší pocty. Jediné co mě při pohledu zpět mrzí je to, že nejvíc si budou lidé pamatovat moji rvačku s Tysonem a to jak mě v odvetě ukousl kus ucha. Celý můj život mi lidé říkají co nemohu získat, nebo čeho nemohu dosáhnout. V roce 1988 mi říkali, že nemohu jít do těžké váhy, v roce 1993 mi říkali, že jsem příliš starý na to, abych bojoval s Riddickem Bowem a v roce 1996 mi předpovídali, že mě Mike Tyson zabije. Teď mi říkají, že nemohu bojovat o mistrovský titul a já říkám, že můžu a že se tak stane. Vždycky bylo chybou mě podcenit. Vím co říkám, mám na to už dostatek zkušeností“ ...

To dnes říká legenda světového boxu v roce 2007. Než ale mohl tyto věty vyslovit musel opravdu projít boji s těmi nejlepšími boxery světa. Jedním z nich byl i Mike „Iron Mike“ Tyson. Jejich první vzájemný duel byl mnohem víc o boxu než následná odveta. Právě proto jsem vybral jejich zápas z roku 1996. Shodou okolností ho vybral i Ring Magazine jako zápas roku.

V tomto duelu šlo o mistrovský pás WBA, který Tyson získal v duelu s Bruce Seldonem za vítězství v 1. kole KO pouhé dva měsíce před bojem s Holyfieldem. Tyson měl v této době v držení ještě pás WBC, který získal proti Franku Brunovi pro změnu vítězstvím ve 3. kole KO. Zápas s „Real Dealem“ měl  být teprve jeho pátým bojem po návratu z vězení a byla to opravdu „Dobrá dohoda“ pro Mika Tysona. V předcházejících čtyřech zápasech stačilo Tysonovi absolvovat pouze osm kol (možná i zde lze nalézt jeden z důvodů proč zápas s Holyfieldem nezvládl). Říká se, že Don King viděl v té době čtyřiatřicetiletého Holyfielda jako snadného soupeře s dostatečně velkým jménem. Pro (o čtyři roky mladšího) Mika Tysona měl tedy King k dispozici ideálního protivníka v jeho velkém návratu.  Po vítězství nad Evanderem již byly naplánovány zápasy s Moorerem a následně i s Lennoxem Lewisem. Tak krásně to měl King vymyšlené. Tentokrát se ale zatraceně přepočítal. Holyfield zbil svého soupeře takovým způsobem, že de facto ukončil jeho kariéru (Tyson již pak nikdy neporazil opravdu velkého boxera), navíc v souvislosti s odvetným skandálním utkáním, které z Tysona udělalo nenáviděného řezníka.

Než Evander Holyfield a Mike Tyson svedli mezi sebou tuto obrovskou boxerskou bitvu je třeba připomenout některá fakta, která s tímto bojem nepřímo souvisela. Tento zápas byl celou odbornou i fanouškovskou boxerskou veřejností očekáván s obrovskými nadějemi. V polovině devadesátých let se díky satelitnímu vysílání a rozmachu kabelových televizí naplno rozvinul prodej boxerských zápasů přímo do bytu - tzv. PPV. Tento fenomén umožnil všem zúčastněným neuvěřitelně zvyšovat příjmy z těchto zápasů. Skoro každý opravdový fanoušek byl ochoten sáhnout do své kapsy pro nějakých 50 dolarů aby mohl s plechovkou piva, mísou hamburgerů a s dalšími kamarády  vidět v přímém přenosu návrat Mika Tysona, navíc proti takovému borci jakým Evander v té době bezesporu byl. Dalším faktorem byla skutečnost, že došlo k masivnímu vzniku dalších organizací boxerských sdružení. V roce 1996 byli v těžké váze mistry světa tito boxeři: WBO - Akinwande, WBF - Rodrigues, WBU - Foreman, WBA - Tyson, WBC - Tyson, IBO – Nielsen, IBF – Moorer. Po světe tak ve všech váhových kategoriích pobíhalo v té době asi 100 mistrů světa. V těžké váze byl tedy tento zápas brán jednoznačně za boj o skutečně nejlepšího boxera těžké váhy. Lennox Lewis nedržel žádný z mistrovských pásů a utkal se v tomto roce jen v jednom velmi nepřesvědčivém zápase s Ray Mercerem. Ano, byli zde ještě Riddick Bowe či Andrew Golota, ale žádný z nich se těmto dvěma nemohl v roce 1996 rovnat. Na Mika bylo navíc v průběhu jeho vězení v letech 1992 – 1995 pohlíženo jako na nekorunovaného krále těžké váhy profesionálního ringu. Všechny tyto skutečnosti směřovaly k tomu, že se jednalo bezesporu o zápas roku a očekávány byly i enormní zisky. Obě tyto předpovědi se vyplnily.

Z padesáti dotázaných sportovních novinářů se jen Ron Borges z listu Boston Globe domníval, že vyzývatel Holyfield může uspět. Ostatních 49 předpovědělo Tysonovi rychlé vítězství KO. Zápas se konal v hale MGM Grand v Las Vegas. Nádherná atmosféra která v sále panovala jakoby předurčila následující strhující bitvu. Ringovým rozhodčím byl ustanoven Mitch Halpern, který již rozhodoval zápasy Felixe Trinidada, Bernarda Hopkinse či De La Hoyi. Přibližme si tedy tento zápas kolo po kole:

1. kolo: Opravdu. V hale panuje úžasná atmosféra a více než 15.000 přítomných diváků nevědomky vytváří jedinečnou kulisu. Oba soupeři jsou již v ringu a jak káže dobrý mrav, vrhají na sebe zamračené pohledy. Tyson ve svých typických černých trenýrkách vypadá opravdu hrozivě. Holyfield zase udivuje svou nečekaně skvěle vypracovanou muskulaturou, přesto nemá tak sebejistý a troufalý pohled jako „Železný Mike“. Jen pro zajímavost: Tyson je o dvě kila těžší než Holyfield! Zaznívá první gong zápasu. Oba se na sebe doslova vrhají. Tyson tvrdě zasahuje Holyfielda hned v prvních vteřinách boje. Už teď je jisté, že diváci uvidí zcela mimořádný zápas. Holyfield trochu zpomaluje nabuzeného Mika několika klinči a strkanci přičemž trochu nečistě chytá Tysona za hlavu a několikrát ho velmi nepříjemně odstrčí. Zápas začíná připomínat pouliční rvačku a to je teprve první kolo. Těžký levý hák schytává Tyson zhruba po devadesáti vteřinách a je chvilku lehce otřesen. Těsně po gongu zasahuje Tyson Holyfielda pravým hákem a rozhodčí se musí rychle postavit mezi oba boxery. Skvělý zápas. Holyfield má možná maličko navrch.

2. kolo:Rvačka pokračuje ve stejném stylu. Až nečekaně mnoho síly a energie dávají oba boxeři do svých úderů. Vypadá to, jakoby jimi chtěli zápas rozhodnout hned. Po minutě Mike dobře trefuje pravým hákem, Holyfield vrací krásným spodním úderem na žebra. V poslední minutě to Mike pěkně schytává v rohu. Oba dva jsou často velmi blízko hlavami. Holyfield těží ze své devíticentimetrové výškové převahy a Tyson začíná boxovat trochu nečistě. Chytá za ruce a snaží se docela rozjetého Holyfileda vyvést z tempa. Holyfield tohle kolo vyhrává. Mike občas fatálně mine.

3. kolo:Oba si od počátku opět vůbec nic nedarují. Dochází k častým tahanicím, hlavy o obou boxerů jsou stále u sebe a oba pokračují ve vysílání likvidačních úderů. Holyfield nemá před favorizovaným protivníkem žádný respekt a všechny Tysonovy pokusy vrací i s úroky. Zhruba po minutě musí rozhodčí přerušit boj a oba boxery uklidnit a napomenout je, aby bojovali čistě. Kolo vyrovnané, možná lehce pro Tysona. Holyfield tlačí hlavu hodně dolů, tohle nemůže dopadnout dobře.

4. kolo:Trochu ubylo chytání za ruce. Tyson se snaží konečně boxovat a je to hned znát. Zhruba po minutě se ale zápas vrací do „normálu“. Klinč, chytání a neuvěřitelně silné údery. Tyson má konečně mírnou převahu. Kolo pro něj.

5. kolo: Začátek tohoto kola je o skvělém boxu. Oba jsou v pohybu. Mike zaznamenává několik skvělých spodních háků. Zatím nejlepší kolo zápasu. Oba dva začínají být unavení, energie vložená do smrtících úderů vzala oběma příliš mnoho sil. Opět kolo pro Mika. Holyfield to bude mít moc a moc těžké.

6. kolo:Mike zavětřil krev. Hned na počátku se vrhá do boje jako natažený pérem. Holyfield ale pochopil o co jde a boj rychle vyrovnává. Po minutě je Mike lehce ošetřen v rohu a zápas pokračuje. Teď je to kdo s koho. Neuvěřitelně silné údery vysílají vzájemně oba boxeři. Na počátku závěrečné minuty Holyfield několikrát dobře zasahuje soupeře a „Iron Mike“ toho má plné zuby. Holyfiled si ho již nepouští k tělu a buší do něho svýma delšíma rukama. 45 vteřin před koncem kola se Evander skvěle vyhne Mikovu úderu a kontrem na tělo posílá soupeře k zemi. Tyson se po jízdě v sedě zastaví až o provazy ringu. Pochopitelně je počítán a do konce kola se na Holyfielda více méně už jen věší. Těsně před gongem schytává další sérii úderů, která má za následek vítězství pro Evandera a pro Mika nutné ošetření jeho levého obočí.

7. kolo:Mike jde vabank a Holyfield to dobře ví. Okamžitě po první výměně objímá Tysona jakoby ho nevím jak miloval. Nepouští ho skoro vůbec k úderům a snaží se vyvést Mika z nastaveného tempa a taktiky. To mu vyslouží napomenutí rozhodčího. V druhé polovině kola je upozorněn na držení i Tyson, který již ztratil svou počáteční výbušnost. 17 vteřin před koncem se soupeři sráží hlavami a zle to odskáče především Tyson. Doslova se mu podlomí kolena a rozhodčí přerušuje boj. Tyson je ošetřen a Holyfield pouze upozorněn rozhodčím na sklánění hlavy. Všem je ale nad slunce jasné, že na Holyfieldovu hlavu si Mike naskočil sám. Kolo lehce pro Holyfielda.

8. kolo:Dva, tři rychlé silné údery a pověsit se na soupeře. Taková je taktika obou boxerů na počátku osmého kola. Druhá polovina kola je již více o boxu. Oba se snaží zasadit co nejtěžší úder, ale již chybí přesnost. Kole opět nejspíš nerozhodně.

9. kolo: Holyfield se dobře pohybuje a vypadá to, že i zpřesnil svoje údery. Je to ale starý lišák, drží Tysona vždy tou rukou, kterou rozhodčí nemůže vidět. V polovině kola se Mike dobře trefuje, ale Holyfield zasahuje častěji a přesněji. Mike ví, že musí boj rozhodnout jediným podařeným úderem jinak prohraje. Teď už za ruce chytá jenom Tyson. Kolo jasně pro Holyfielda.

10. kolo:Oba toho mají během přestávky plné zuby. Tyson začal docela aktivně a převahu si udržuje ještě 20 vteřin před koncem kola. Pak to ale přijde. Holyfield vysílá silný úder pravačkou a ta trefuje Tysona přesně na hlavu. Teď pro změnu ucítil krev někdo jiný než „Iron Mike“. Ten naopak schytává ještě dvacet dalších těžkých úderů. Je zázrak, že nebyl počítán. Zatím nejlepší kolo vyznívá jasně pro Holyfielda.

11. kolo:Celá hala stojí na nohou v očekávání dalšího boje. Favorit Tyson dostává nakládačku od svého podceňovaného soupeře. Mnozí se v myšlenkách vracejí k duelu s „Busterem“ Douglasem v Tokiu. „Že by nás Mike zase takhle doběhl“? Mike je na tom v rohu opravdu zle. Je to ale opravdový rváč, znovu jde do ringu i když je to již na ručník. Jeho nohy jsou celé jakoby z kamene. Skoro po každém úderu zaškobrtne jak nohy nejsou schopny reagovat. Po patnácti vteřinách je všem jasné, že je otázkou času, kdy Holyfield rozhodne podařeným úderem celý boj. Trvá to dalších 15 vteřin a po skvělé sérii zasahuje Holyfield Tysona pravačkou přímo na nos s takovou razancí, že ringový rozhodčí mezi oba boxery doslova skočí aby nedošlo k těžkému zranění Mika Tysona. Celá hala bouří v obdivném chorálu, který uznává vítězství toho lepšího. Don King se dere do ringu poněkud zaskočen výsledkem tohoto boje a s patřičně zakyslým úsměvem ve své tváři.    

Holyfield vyhrál především díky svojí hlavě. Nenechal se strhnout nasazeným tempem Mika Tysona a vždy si klidně vydechl, ujasnil si další postup a boxoval tak, jak potřeboval. Dobře věděl, že Mike není „dvanáctikolový“ boxer. Věděl, že dříve nebo později ho zasáhne, musí ale v klidu přečkat alespoň prvních pět kol. Tuto strategii dodržel Holyfield prostě na jedničku. Po šestém kole již bylo jasné, že pokud Mike netrefí soupeře jedním ze svých smrtících spodních háků prohraje, a to se taky stalo. Jako obyčejně začal zápas Tyson velmi rychlým a agresivním nástupem. I když to Holyfield musel vědět, přesto schytal několik těžkých úderů během prvních deseti vteřin. V tu chvíli to vypadalo, že boj bude velmi krátký. Holyfield však bleskově pochopil, že se nesmí dát zastrašit, natož hned v prvním kole. To se nestalo ani po tom, co ho Mike zasáhl po zaznění gongu. Ve druhém kole to Tysonovi vrátil i s úroky. Zde již bylo všem jasné s jakou taktikou přišel do ringu Holyfield. Nenechat se vyprovokovat k neuváženým výměnám, vyvést Tysona držením a klinči z tempa a rovnováhy a jak jen to bude trochu možné trefovat Mika (i díky své výškové převaze) co nejčastěji na hlavu. Přesně tak potom nakonec skončilo jedno z nejpřekvapivějších vítězství v historii boxu. Na závěr nechme promluvit některé aktéry tohoto zápasu a znovu připomeňme některé příměry, které se objevily v tehdejších médiích:

„Mike Tyson ochutnal vlastní krev“.

„Opravdu nevím co se stalo, budu se muset podívat na záznam, ale až později“. Tyson krátce po skončení zápasu.

Mikův „býčí styl“ byl prostě udušen nezvykle silným Holyfieldem.

Ringový rozhodčí Halpern: „Bylo by nespravedlivé nechat pokračovat Mika v boji, inkasoval mnoho úderů a nebyl schopen na ně reagovat“.

I když si po zápase i během něj stěžoval Mikův roh na úder hlavou, Tyson nikdy nesváděl svou prohru na tento incident.

Přestože se má tento článek zabývat pouze prvním vzájemným duelem těchto boxerů, nebude na škodu malá zmínka i o odvetném zápase. Ihned po skončení tohoto skvělého boje se začaly ozývat hlasy volající po odvetě. Blesk přeci nemůže udeřit dvakrát do stejného místa, tvrdili fanoušci Mika Tysona a nejspíš si to myslel i Don King a někteří bookmakeři. Tentokrát to byl fatální omyl. Odveta se konala ve stejné hale jako první duel a to přesně po 231 dnech. Opět skvělá atmosféra, vyprodaná hala, prostě odveta se vším všudy. Navíc se jednalo a nejvýdělečnější zápas celé dosavadní historie. Všichni zúčastnění vydělávají ohromné peníze. Marže Dona Kinga se odhadla na $23 mil., $99 mil. zaplatili lidé za TV přenos v USA, prodej přenosu do 97 zemí světa vydělal více než $21 mil., $17 mil. zaplatili diváci v hale MGM za vstupenky, suvenýry a občerstvení.

Tento boj ale začíná zcela opačně než ten první. Holyfield na nic nečeká a tluče do Mika jako o život. Takhle přeci začíná své zápasy „Iron Mike“, co se to děje? Celá hala na konci kola skanduje sborově Ho-ly-field. Druhé kolo má opět skvělé tempo a Holyfiled si udržuje převahu. Mike má nervy na pochodu a hlavy obou boxerů se opět nebezpečně přibližují. Ve třetím kole nastupuje Mike velmi ostře a Holyfield začíná mít trochu problémy. Ze zápasu je cítit obrovské napětí a box se začíná zase měnit v pouliční bitku. Čtyřicet vteřin před koncem kola se Holyfield skvěle vyhne Tysonově pravému i levému háku a pak to přichází. Kanibal Tyson je odhalen! Po nervovém kolapsu ukousne svými zuby kus ucha svého soupeře. Ten skáče bolestí po ringu a Tyson do něj ještě navíc zezadu strčí, když je boj již dávno přerušen. Celá hala stojí na nohou a je v šoku. To tu ještě nebylo. Holyfieldovi crčí z ucha krev a ringový lékař ho prohlíží. Po několika minutách se pokračuje a Tyson má ve zbytku kola jasnou převahu nad otřeseným Holyfieldem. Přesto 22 vteřin před koncem znovu popouští uzdu svým kanibalským sklonům a znovu kouše Holyfielda do ucha. Po skončení třetího kola již rozhodčí ukončuje zápas diskvalifikací Tysona a v ringu se strhává další bitka. Tyson neudržel nervy na uzdě a chce si to se všemi vyřídit. V hale snad není jediný člověk, který by si nemyslel, že Mike Tyson je „totální magor“. Bohužel i takhle končí některé velké zápasy a někteří velcí boxeři. Oba duely mezi Evanderem Holyfieldem a Mikem Tysonem se nesmazatelně vryly do paměti všech příznivců boxu i fanoušků obou boxerů. Je jen velká škoda, že Tyson nedokázal rozvinout svůj nesporný talent v celé jeho kráse.

V dalším pokračování tohoto seriálu se rozloučíme s Mikem Tysonem v jeho duelu proti Lennoxu Lewisovi.

ZG

05. Prosinec 2010 | Slavné duely TeeJay

Sdílej

Diskuse

blog comments powered by Disqus