Milan Konečný I.
„Každý životní profil a boxerský zvláště má svůj nezaměnitelný příběh. Neobyčejné boxerské prostředí, vlastní cesty přípravy, úspěchů a poznání, někdy i pádů a tragédií. Boxu obyčejně vládnou „sudičky a pohádkové náhody“ tam, kde přijde nečekaný úspěch, naopak při špatných koncích je to otázka osudu a osobního selhání.
Dnešní příběh vypráví o cílevědomém naplnění představ, odměně za příkladnou poctivost i o souboji s věkem. Je zvláštní v tom jak vše se vším souvisí a přesto je skutečný .“
Milan Konečný
Poctivý lamač žeber z náborového letáčku co přepsal dějiny boxu!
Příjmení Konečný bylo v minulosti československého a českého sportu spojováno převážně s cyklistikou, gymnastikou a basketbalem. Ten „náš“ Milan Konečnýneměl se známými sportovci nic společného. Až do roku 1984! Tehdy šel brněnský rodák kolem výkladní skříně, kde visel náborový leták boxerského oddílu Ingstav. Zda Milana oslovila fotka trenéra Kubánka, jeho charisma, nebo vyzývavý text je už dnes nepodstatné. Každopádně však bylo rozhodnuto a český box byl od této chvíle bohatší o úspěšné příjmení Konečný a nutno dodat, že nejméně na dvě generace.
I.
Každý sám strůjcem svého štěstí!
Rozhodnutí pro box nebylo vyplněním snu třináctiletého, či přikývnutí, kamarády přemluveného patnáctiletého kluka. Navzdory zažitému se rozhodl zralý , šest let ženatý otec pětiletého syna. Čerstvý absolvent střední školy Veřejné bezpečnosti (dnešní Policie) tak uzavřel životní otázku jak aktivně naložit s volným časem. Pohled na náborový letáček zřejmě navodil asociaci z vojny u „paragánů“ kdy Milan Konečnýsledoval boxerské přenosy z Olympijských her l98O z Moskvy. V představách se pyšně ztotožnil s Jánem Franekem, který získal pro ČSSR bronzovou medaili a hrdinně bojoval s Kubáncem Martinezem o stříbro! Na základě těchto podnětů se Milan Konečnýrozhodl a začal, bez měsíce, ve svých 25 letech boxovat! Fyzicky byl od přírody zdravě vybavený, žádná tříska a po otci zdědil vysoký práh odolnosti!
„Vždycky jsem dobře běhal a na vojně hodně posiloval.“
Příchod do tělocvičny ani první tréninky nebyly ničím zvláštní a Milanovi trénování sedělo. Trenér Kubánek si myslel, že jde o módní výstřelek přestárlého chlapce a moc mu nevěřil. Situace se vlastně obrátila až po šesti zápasech, kdy Milan Konečnýzískal na mistrovství Čech, stříbrnou medaili! Prokázal, že to s boxem myslí vážně a získal trenérovu důvěru. Ten ho začal stavět do bojů národní ligy a Milanova poctivá příprava spojená s Kubánkovými trenérskými zkušenostmi přinášely nové sportovní úspěchy.
Ale, aby mohl rozhodnutý chlap dělat dobře svého koníčka, musí mít zlatou ženu! A tou manželka Lenka opravdu je. Když viděla s jakým zápalem se její manžel pustil do tréninku, chtěla vyjádřit svůj povzbuzující souhlas a koupila mu knihu „Sportovní příprava a pravidla“. Neměla však ponětí jaký sport manžel dělá a tak Milan Konečnýdostal: „Příprava a pravidla řecko-římského zápasu“! Ale vraťme se zpět k boxu…
Neuplynuly ani dva měsíce tréninku a 9. listopadu 1984 nastoupil Konečný ke svému prvnímu utkání ve váze střední do 75 kgproti Ríšovi Tomandlovi (současný rozhodčí) a zvítězil rsc, stejně jako o měsíc později v zápase druhém.
„Celkem mi to šlo, tak mě to bavilo a hlavně trénink, jak jsem makal, tak mi brzy spadla váha !“
V dubnu 1985 se probojoval do finále zmiňovaného mistrovství Čech, ve váze do 71 kg, kde prohrál na body s Mírou Čepelákem z Dukly Olomouc. Ještě chvíli střídavě oblačno, 3 prohry, ale potom už samá vítězství. V říjnu 1985 vyhrál Konečný první mezinárodní turnaj „Tatabánia“ v Maďarsku!
„Pamatuji , jak tam Petr Rusnák pořádně „napráskal“ Oktayi Urkalovi, pozdějšímu stříbrnému z OH 1996 aprofesionálnímu mistru Evropy.“
Konečný byl přes chybějící žákovské a juniorské zkušenosti brzy pokládán za nekompromisního bojovníka! Devět vítězství, z toho šest rsc., nebo vzdáním. Počátkem roku 1986 ale nastoupil v národní lize s Děčínem proti posile z Rudé hvězdy Ústí nad Labem, Jožovi Prešinskému (pozdějšímu velkému kamarádovi). Milan prohrál na body a dodnes si to pamatuje:
„Znáš Pepíka, ručičky jen lítaly a já nevěděl, kde mi hlava stojí, vyhrál zaslouženě na body!“
Titul mistra Čech, ten první, získal Milan Konečnýv dubnu 1986 ačtrnáct dnů na to se probojoval na mistrovství ČSSR v Ústí nad Labem do finále! Po dvaceti třech odboxovaných zápasech, nevědomky, poznává skutečnou výzvu a pravou boxerskou zkoušku i s poučením! Finálovým soupeřem je boxer (kdyby to jen tušil) o jakém se mu do té doby ani nesnilo. Juniorský Mistr světa z Budapešti 1985 , oceněný nejlepší boxer tohoto MS Michal Franek!
„ Vyhrál jsem dva zápasy a před tím finálovým musel můj sekundant Franta Němeček odjet kvůli práce do Brna a tak jsem zůstal v Ústí naprosto sám, vlastně jen s manželkou v hledišti! Ani nevím kdo byl u mě v rohu. Věděl jsem, že je Michal brácha Jána Franeka, ale nic víc, tak jsem to rozbalil naplno, potom přišel pravý hák a bylo vymetýno… K.O.! Co mi to vzalo? S manželkou jsme se vraceli vlakem domů do Brna. Měla o mě strach asi abych sebou někde nesekl, nebo mi neruplo v bedně. Prostě byla tak vyjukaná, že když si šla umýt ruce, zapomněla na záchodě hlavního nádraží v Praze, čtyři prsteny, včetně snubáku! Tak to byla ta moje ztráta! Získal jsem ale novou, důležitou zkušenost! Věděl jsem že si dám „chvilu“ přestávku a pojedu dál! Od boxu mě to nemohlo odradit a navíc si mě tam všiml hlavní trenér Rudé hvězdy Ústí nad Labem Jan Čejna!“
Prohra k.o! Pro někoho zdravotní problémy a konec kariéry, pro jiného výkonnostní sešup dolů! Pro Konečného nová zkušenost pro ještě větší píli a tréninkovou zátěž! V listopadu 1986 se Milan vrátil do ringu a oplatil porážku Čepelákovi a to před limitem! V říjnu vyhrál Ulrichův memoriál v Pardubicích a do jara l987odboxoval Konečný pět vítězných zápasů. Chtěl se věnovat boxu naplno, ale nešlo to dohromady s jeho prací, tedy službou u Policie, kde ho potřebovali stále častěji.
Milan tedy „na drzovku“ zavolal hlavnímu trenéru Rudé hvězdy Ústí nad Labem, Janu Čejnovi. A trefil bingo! Rudou hvězdu tehdy opouštěl z vojny odcházející Štefan Cirok a „bafuňáři“ sháněli náhradu. Nikdo by ji však nehledal ve 27- letém borci s pouhými 35 zápasy a po k.o! Trenéři Honza Čejnaa Sváťa Žáček však prokázali trenérskou prozíravost a „boxerský „čich“ ! Na jaře 1987 přesvědčili výbor v Ústí, že chtějí Konečného do Rudé hvězdy! Otázkou ale bylo, jak a kde mu zajistit podmínky pro náročnou přípravu! Pro zařazení do Střediska vrcholového sportu Konečný nesplňoval jak výkonnost tak perspektivu….!? Na řadu přišel plán B! Nemám to z druhé ruky, byl jsem tehdy jedním z přímých účastníků.
V té době jsem totiž „šéfoval“ Poříčnímu oddělení Veřejné bezpečnosti (dnešní Policie) a s trenéry jsme se dohodli, že posilu z Brna příjmu do tabulkového stavu i když bude „pouze“ trénovat a boxovat za Rudou hvězdu. Samozřejmě to posvětili „nejvyšší na bezpečnostním kraji“ a v srpnu jsem na „Poříčáku“ přivítal oba trenéry a sympatického blonďáka mluvícího brněnským hantecem.
Aby „mlaďas“ věděl co jako že dělá a skutečně dělat bude, když mu ten box moc nepůjde, provezl jsem ho na člunu celým „revírem“ od Štětí až po Hřensko a vysvětlil mu úkoly naši služby…. Později když jsme na „Poříčáku“ četli novinové zprávy o úspěších Konečného, byli jsme právem pyšní! Vždyť to byl „náš chlapec“! Na „Poříčáku nakonec Milan Konečný„vydržel“ dva roky.
O sedm let později, to už byl Milan u profíků, jsem se zašel „zapotit“ na halu SKP. Jak si tak „hraju“ na pytli, Konečný spároval myslím s Krácou a tomu prdlo obočí. Milan ke mně přiběhl a naléhal: „ Pojď musím doboxovat dvě kola“! Byl jsem přiměřeně hrdý a tak jsem šel. Asi minutu jsem ho vodil na levé ruce a říkal si, co chce u těch profíků dělat…. ,ovšem jen do chvíle než zahrál tělem pod ruku a začal mi drtivě rozbíjet spodek. „Náčelnicky“ jsem se ohradil! „Ty vole, to bolí!“ Víc jsem nestihl. To druhé kolo jsem už jen protrpěl, ale přežil. Za nějaký ten týden se mi špatně dýchalo: „Asi jsem překouřený a plíce stávkujou!“, řekl jsem si a zašel za doktorem který mi udělal rentgen. „Plíce čisté, ohraničené, ale máš zlomené dvě žebra“!
Troufalost, či nevděk „bývalého zaměstnance“? Rozhodně ne! Milan Konečnými jen v plné parádě předvedl svoji boxerskou poctivost!
Ondra
05. Prosinec 2010 | Slavní boxeři